Jak si domluvit escort v Praze krok za krokem: od inzerátu po schůzku

[František]

Escort a privát jsou dvě dost odlišné disciplíny, i když se o nich mluví jedním dechem. U privátu přijdete na adresu, kterou vám někdo dá. U escortu si domlouváte společnost, která přijede za vámi, a s tím přichází víc kroků, víc domluvy a taky víc věcí, které se dají zkazit. Sepsal jsem proto postup tak, jak ho dělám sám, od prvního otevření inzerátu po odchod.

1. Než začnete hledat

Ujasněte si tři věci: rozpočet, délku setkání a místo. Escort v Praze vychází orientačně na 3 000 až 7 000 korun za hodinu podle profilu a dojezdu, delší programy jsou logicky výhodnější přepočtem na hodinu a celá noc začíná zhruba na patnácti tisících. Pokud čekáte hodinovou sazbu jako u privátu, budete zklamaní, protože v ceně je i cesta a čas navíc.

Zároveň si rozmyslete, kam. Vlastní byt znamená menší diskrétnost, hotel větší komfort a jasnější pravidla. Pokud jste v hotelu ubytovaní, ověřte si předem, jestli tam mohou návštěvy a jak se hlásí na recepci. Řada pražských hotelů s tím problém nemá, jiné trvají na zápisu.

2. Výběr inzerátu a ověření

Procházejte profily pomalu a všímejte si detailů, ne jen fotek. Dobrý inzerát obsahuje jasný ceník, délky setkání, informaci, jestli slečna jezdí jen do hotelů nebo i do bytů, a rozsah oblasti, kam dojíždí. Fotky, které vypadají jako z katalogu, nebo se stejným obličejem objevují ve třech různých městech, jsou varovný signál. Recenze čtěte po skupinách a hledejte v nich opakující se konkrétní věci, ne emoce.

3. První kontakt

Píšu vždy krátce a věcně: kdy, kde zhruba, na jak dlouho a jestli je termín volný. Neptejte se v první zprávě na detaily intimního rozsahu, u seriózních profilů to bývá rychlý způsob, jak si zavřít dveře. Telefonát řekne víc než dvacet zpráv, protože poznáte, jestli mluvíte se slečnou samotnou nebo s dispečinkem, a hlavně jestli spolu vůbec dokážete normálně mluvit.

V téhle fázi se domluví i cena včetně dopravy. Nechte si potvrdit celkovou částku, ať na místě nevzniká trapné dohadování. Zálohy předem bych obecně neposílal, u nás je to spíš signál problému než standard.

4. Před příjezdem

Praktické maličkosti dělají většinu dojmu. Uklizený prostor, čerstvé ručníky, čistá koupelna, něco k pití. Sprcha před setkáním je samozřejmost pro obě strany. Přesnou adresu a číslo bytu posílejte až krátce před setkáním, je to zvyk, který chrání obě strany. Připravte si peníze v obálce nebo alespoň odpočítané, hotovost je pořád standard a hledání bankomatu uprostřed schůzky náladu nezvedne.

5. Setkání a odchod

Peníze se předávají na začátku, bez vyzvání a bez počítání před společnicí. Pak si dejte pár minut na rozmluvení, spěch nikomu neprospívá. Platí to, na čem jste se domluvili, včetně ochrany, a co bylo předem odmítnuté, se na místě neotvírá znovu. Ptát se v průběhu, jestli je něco v pohodě, není nemístné, naopak.

Na konci se hodí říct, kolik zbývá času, aby odchod nebyl trapný. Spropitné není povinné, ale u dobré zkušenosti je slušnost. A pokud jste spokojení, nejlepší poděkování je krátká věcná recenze, ze které mají užitek ostatní.

Jak to řešíte vy, dáváte v Praze přednost hotelu, nebo pouštíte společnost k sobě domů a co vám v praxi vychází líp?